Východní Nashville – Lockeland Springs / East End

Lucy se probouzí, když jim v rodinném domě propaluje do očí ostré denní světlo skrz žaluzie. Beze zbraní, v manželské posteli. Kde Lucy pomalu a se zmateným výrazem odchází po klenutém dřevěném schodišti. Kde dole v kuchyni Mike připravuje vejce se slaninou k snídani a jakmile si Lucy sedne... Mike jí naservíruje jídlo na ozdobném talíři na stole a zasune za ni židli. Mike okamžitě začne Lucy masírovat záda a políbí ji na tvář se slovy: „Dobré ráno, zlato.“

Lucy: „Cože??! Proč mi olizuje obličej??!!!“ říká si v duchu.

Mike: „Snídaně přesně tak, jak ji máš ráda, lásko... Dáš si džus??“

Lucy si v duchu říká: „Lásko moje??! Co se to tady sakra děje??!“

Lucy Mikovi: „Přestaň se mě dotýkat!!!“

Mike: „Ach, lásko, co se s tebou děje? Zapomněla sis vzít prášky??!“

Lucy „Jaké prášky??!“

Mike: „Tvůj Lexaurin, zlato... Ach... Zase máš jeden z těch dnů, kdy si myslíš, že jsi démon... Tolikrát jsme o tom mluvili s psychiatrem a strýčkem Winchesterem... Musíš se zhluboka nadechnout a uklidnit, zlato, naše manželství prochází po všech těch letech další těžkou zkouškou...“

Lucy: „Manželství... Jaké manželství??!“

Mike: „Jsi dezorientovaná, lásko... Vezmi si prášek.“

Lucy: „K čertu s tou pilulkou! Co se to tady sakra děje?!“

„A kde je Roadkill??!“

Mike: „Zabité zvíře na silnici... Jaké zvíře si přeješ na silnici??! Uklidni se...“

Lucy: „Váš sedan Oldsmobile Delta 88 z roku 1973!“

Mike: „Aha, samozřejmě... Lucy, zapomněla jsi??! Tolik jsi to auto nenáviděla a plánovala jsi se mnou založit rodinu, tak jsem ho prodal a koupil nám Chevrolet Lumina APV.“

Lucy: „Cože??! To je ještě větší hovna než Honda Odyssey!!!“

Mike: „Ale chtěl jsi tenhle Chevrolet!“

Mike se otočí, v kuchyňských rukavicích otevře troubu a říká: „Dáš si sušenky, zlato?? Jsou čerstvé!“

Lucy: „Co se tu sakra děje??! Ty jsi Mike, ten cool kluk!“

Mike: „Ne, já jsem Peter Filípek. Přesně jak jsi chtěl. Žádný Petr. Jen Petr. Takže bych vypadal víc jako Američan.“

Lucy na vteřinu ztuhla. Pohled na Mika v květinově vzorované kuchařské zástěře, jak jí s naprosto prázdným, sluncem zalitým úsměvem nabízí domácí sušenky, v ní vyvolal větší vlnu znechucení než pohled do nejhlubšího kruhu samotného pekla. „Petře... Filípku...“ zasyčela Lucy skrz zuby a ruka jí automaticky sklouzla k boku, kde obvykle nosila skrytou dýku nebo alespoň pilník na nehty. Nic tam nebylo. Neměla na sobě nic jiného než růžové saténové pyžamo s plameňákovým potiskem. „Ty ses fakt zbláznil, Mikeu. Ten zatracenej karburátor v Ohiu ti musel vymazat mozek!“

„Mike – nebo spíše Peter – chápavě a smutně přikývl, sundal si chňapky a položil talíř s sušenkami na stůl. „Ach, Lucy. Zase ty tvoje bludy o karburátorech a démonech. Slíbila jsi mi, že po té skupinové terapii s doktorem Winchesterem už nebudeš používat ty české nadávky. Ničí to naši rodinnou harmonii. Mimochodem, dnes máme jít nakupovat do Targetu. Naší Lumině dochází kapalina do ostřikovačů.“

„Do Targetu?! Kapalina do ostřikovačů?!“ Lucy vyskočila ze židle tak prudce, že se ozdobný talíř s vajíčky odrazil. „Dám ti takovou facku, že tě ani sanitka nevyzvedne! Podívej se na mě! Podívej se mi do očí!“

Lucy se pokusila aktivovat svou démonickou sílu. Přála si, aby jí oči zčernaly a kuchyňská podlaha vzplanula pekelným ohněm, který by Mika vytrhl z jeho podpantoflážní hypnózy. Ale nic se nestalo. Její oči zůstaly obyčejně modré a trouba dál naplňovala místnost vůní vanilkového těsta.

V tu chvíli si Lucy všimla něčeho zvláštního na zdi za Mikem. Velké kukačkové hodiny neukazovaly čas. Ručičky se otáčely, ale číslice na ciferníku se neustále měnily a přesouvaly – zkrátka přímo před jejíma očima se odehrával klasický Mandelův efekt. Realita kolem nich byla pevná, ale celá časová linie byla spěšně poskládaná dohromady, jako špatně postavená kulisa. Něco je pozorovalo. Nějaká vyšší entita chaosu si v tomto domě ve východním Nashvillu užívala na její účet spoustu života.

„Zlato, jsi v pořádku?“ Mike nasadil svůj nejprostší výraz, přešel k ní a znepokojeně se jí dotkl čela. „Hoříš. Mám zavolat otci Winchesterovi? Řekl, že kdyby se vrátily ty vize o tom, že jsi středověký démon, měli bychom ti okamžitě zdvojnásobit dávku Lexaurinu.“

Lucy ho prudce plácla po ruce a zamířila ke dveřím. „Hni se, Petře! Jestli venku hned neuvidím tu žlutou osmičku, osobně ti zapálím plastový ruční vysavač na kolečkách!“ Vtrhla dveřmi na verandu a vyběhla na trávník.

Na příjezdové cestě, přesně tam, kde měla parkovat drsná Delta 88 s poznávací značkou ROADKIL, stála naleštěná stříbrná plastová krabice. Chevrolet Lumina APV z roku 1990. Nejhorší minivan v historii lidstva s gigantickým šikmým čelním sklem, vzhledem skleníku a rodinnou nálepkou na zadním okně.

Lucy spadla čelist. „Tohle se nemůže dít... On to auto vlastně vyměnil za Dustbuster...“

„Dustbuster… Myslíš Krotitele duchů nebo Dubstep…? Vůbec ti nerozumím, lásko… Opravdu nechceš raději Hondu Odyssey, pro své pohodlí? Udělám pro tebe cokoli, co uznám za potřebné, lásko! Jen se trochu uklidni. Dáš si horké kakao?“

Lucy: „Delta, Mike, Delta! V8 Rocket! Kompresor! Tvoje láska! Stejně jako cigarety a Jack Daniel's! Jako C-4! Strýčku Same! Probuď se, Mike! Vstávej!!!“

Mike: „Ach... Moje malá drahoušku... Nechtěla by sis popovídat s Margot? S tvou nejlepší kamarádkou naproti? Líbí se mi, když se takhle rozzlobíš, jak tak krásně našpulíš své božské rty! Okamžitě bych ti ty rty políbil, má krásná bohyně! Podívej... Upletla jsem ti šálu a rukavice, abys byla pohodlná!“

Lucy: „Co se tu sakra děje...?“

Lucy se podívala na ručně pletený šátek, pak na Mikův vybledlý, zamilovaný obličej a najednou jí to došlo. Celý tento vesmír – od Lockeland Springs, přes Dr. Winchestera až po ten stříbrný plastový vysavač Lumina na příjezdové cestě – byla jedna obrovská, zvrácená iluze.

„Upletla sis šálu…“ zašeptala Lucy a poprvé se jí v očích místo hněvu objevil čistý, chladný výpočet. „Nenosíš montérky potřísněné olejem, ale zástěru s květinovým vzorem. Věříš v psychiatra, ne ve stříbrné kulky s vyrytým křížem.“

„Samozřejmě, moje malá miláčku,“ ušklíbl se Mike a pokusil se jí omotat šátek kolem krku. „Násilí a zbraně do moderního Nashvillu nepatří. Koneckonců chceme pro naše budoucí miminko bezpečné prostředí.“

V tu chvíli se vzduch v kuchyni podivně zachvěl. Zvuk kávovaru na lince se na zlomek vteřiny změnil v hluboký, zlověstný řev kompresoru Delty 88, jen aby vzápětí znovu utichl.

Lucy se okamžitě otočila k oknu. Venku na ulici se realita kolem toho ošklivého terénního vozidla Lumina začala vlnit – jako by se nad rozpáleným asfaltem třpytil horký vzduch. A co bylo nejhorší, na rodinné nálepce na zadním okně auta se malé postavičky mámy a táty držely za ruce, ale místo tváří neměly nic než prázdné dutiny zaplněné televizní statickou elektřinou.

Mandelův démon.

Lucy zadržela dech. Uvědomila si to. Tohle nebyl obyčejný podvodník ani Sandmanova noční můra. Tohle byla starobylá, parazitická entita chaosu, která se živila zkreslujícími vzpomínkami. Vytvořila tuto alternativní časovou osu a prohodila jejich role. Vzala Mikeovi identitu cool chlapa, vymazala mu z mysli vzpomínky na lov, přejmenovala ho na Petra Filípka a proměnila ho v dokonalého podpantofláře, který žil jen proto, aby plnil přání své lidské ženy. A Lucy tu byla záměrně ponechána s plným vědomím, aby se entita mohla vyžívat v jejím zoufalství a šílenství ze ztráty svého drsného partnera.

„Nesnažíš se mě naštvat, spíš ze mě děláš šílence,“ zamumlala Lucy a podívala se na Mika, který právě s láskyplným výrazem utíral neviditelnou špínu z pultu. „Ten parchant tě úplně přepsal. Udělal z tebe hračku na baterie.“

„Říkala jsi něco, má krásná bohyně?“ Mike se k ní otočil a v ruce držel hrnek teplého kakaa se dvěma marshmallows navrchu. „Tady máš kakao. Přesně takové, jaké ho máš ráda, když máš zrovna zlé.“

Lucy se zhluboka nadechla. Pokud chtěla prolomit tuhle zvrácenou realitu a dostat svého starého, naštvaného, ​​tvrdě pijícího lovce zpátky do žlutého Delta 88, musela začít hrát hru té entity. Musela najít slabinu v kódu toho Mandelova efektu. A ta slabina musela být skryta přímo v tom největším kusu sračky na čtyřech kolech – stříbrném terénním autě Lumina.

„Víš co, Petře?“ Lucy se poprvé usmála tím svým kousavým, démonickým úsměvem, z něhož by normálnímu muži ztuhla krev v žilách, ale zamilovaný Mike jen nadšeně zatleskal. „Sežeň klíče od toho plastového vysavače. Jedeme do Targetu. A radši mi cestou kup ten sendvič s tuňákem a tofu!“

„Páni, nebo, lásko... Chceš, abych tě vzal přes ulici k té krásné Hondě Odyssey?! Udělal jsem ti horkou bublinovou koupel s čokoládou!“

Lucy: „Ach, už toho mám dost! Vím, že toho budu litovat!!!“

V tu chvíli Lucy chytila ​​Mika za tváře, přitiskla svůj obličej k jeho a vášnivě ho políbila. Vjela mu jazykem do úst a řekla: „Máš jen jednu mandli??! Mohl by to být absces?!“

Mike: „Fuj! Proboha!!! Co to sakra děláš, Lucy?!“

Lucy: „Hurá, jsi zpátky!“

Mike: „Kde je můj Lovec démonů?!“

Lucy: „Pryč!“

Mike: „Kde je Delta?!“

Lucy: „Taky pryč!!“

Mike: „Sakra, sakra! Sakra!!! Moje láska je pryč! Celý svět je v prdeli!! Co je naše únikové auto?!“

Lucy: „Chevrolet Lumina APV.“

Mike: „Může to být ještě horší?!“

Lucy: „Mohlo by… Kdybychom měli Hondu Odyssey.“

Mike: „Co to sakra je??! To sračka!!! To nemůžeš myslet vážně??!“

„To ani není auto!“

Lucy: „Ale ten Chevrolet má CD přehrávač!“

Mike: "Fajn... Dám si aspoň CD Morčata na útěku, písničku Di do prdele!"

Mike rozzlobeně zastrčil klíč do zapalování Chevroletu Lumina APV, jako by chtěl holou rukou prorazit plastovou palubní desku. „Ježíši Kriste, ta řadicí páka je tak zatraceně trapná, že si připadám jako moje vlastní babička cestou do kostela!“ zařval, když konečně s hlasitým křupnutím plastu zařadil jedničku.

Strčil do přehrávače cédéčko Morčata na útěku a z reproduktorů, které zněly jako staré rádio z babiččina domu, se okamžitě ozval známý, brutální kytarový riff doprovázený textem: „Když přijde večer domů, celý strhanej z práce, vona si válí prdel u té své Ordinace...“ Kdo se může sakra dívat na tuhle lame českou telenovelu?! Ježíš!

Lucy: „Miku, nemá Delta stejný typ řadicí páky?!“

Mike: „Neprovokujte mě! Moje Delta je pro kapitána Jacka Sparrowa něco jako Černá perla!“

„No, aspoň něco!“ vyplivl Mike z okna, když stříbrný Dustbuster s tichým, patetickým hučením svého motoru V6 vyjel z příjezdové cesty v Lockeland Springs. „Ale ten plynový pedál! Lucy, ten plynový pedál reaguje tak pomalu, že bychom si tu obří dýňovou příšeru z minula neupekli – sežrala by nás spolu s tou plastovou kabinou! Deadpool měl s tou Hondou pravdu, ale tohle je ještě ošklivější!“

Lucy sevřela plastové madlo nad dveřmi tak pevně, že pod ní nebezpečně zavrzalo. „Mikeu, ať děláš cokoli, nenabourej tohle. Nemáme zbraně, nemáme mou Deltu a nemáme ani mou démonickou moc. Ten Mandela démon nás má v dlani. Cítím ho všude kolem nás. Vsadím se, že ta kamarádka Margot z protější strany chodníku nebude držet nákupní tašku, ale nějakou pekelnou kosu.“

Mike se podíval skrz obrovské šikmé čelní sklo, které bylo tak hluboké, že sotva viděl jeho vzdálenější okraj. „Hele, vím, jak se z toho dostaneme. Pokud nás ta entita přepsala do této reality, musela po sobě zanechat nějakou stopu. Podívej se do přihrádky na palubní desce u spolujezdce. Vsadím se s tebou o sto dolarů, že místo mých stříbrných kulek tam nenajdeš nic jiného než slevové kupóny z Targetu nebo recept na ty tvoje tuňákové vafle!“

Mike: „Seru na vafle a tvoje smutné psí oči! S tímhle zatraceným kusem hovna nemůžeš řídit! Nechci Hondu Odyssey a tenhle Chevrolet taky nechci. Rodinná katastrofa! Mimochodem... Lucy...“

Věděli jste, že můj dědeček pracoval jako mechanik u Chevroletu v Tennessee v USA někdy v 60. až 70. letech?? A já mám jeho uniformu a řídil Chevrolet Impala z roku 1959?!!

Lucy: „A co s tím mám sakra dělat?!“

Mike: „Česká síla!! Je čas na proměnu! Go-go Power Rangers!!!“

„Margot, nebo co sakra jsi zač, polib mi můj český zadek!“ zařval Mike a místo brzdy dupl na plyn té stříbrné bestie až na podlahu.

Chevrolet Lumina APV V6 pateticky zakňučel, plastová karoserie se zachvěla a minivan s designem ručního vysavače se s mizernou akcelerací pohnul vpřed a zamířil přímo k deformující se postavě souseda. Na plnou hlasitost Morčata na útěku křičela z reproduktorů: „Já, pravdu mám, když říkám směle, má, ženo má, jdi do prdele!“

Lucy okamžitě popadla z přihrádky v palubní desce kazetu Spellbinder a strčila ji rovnou do slotu pro CD přehrávač. Nevadilo jí, že by technicky vzato neměl fungovat – magnetofonová páska se vznítila, dovnitř se dostala digitální statická elektřina zvenčí a celá palubní deska Luminy začala blikat jako rozbitý flipper.

„Miku, vydrž!“

„Tato kazeta funguje jako zkrat v časové ose! Entita ztrácí kontrolu!“ křičela Lucy.

Sousedka Margot se v dálce groteskně proměnila, její tělo se protáhlo do obrovské černé stěny televizní statické elektřiny, která chtěla auto spolknout.

Ale Mike už byl naštvaný. „Už žádný Petr Filípek! Jsem Mike, ty parchante! A tohle auto…“

TOHLE AUTO NENÍ MOJE!

Mike trhl volantem, zvedl ruku a vší silou udeřil pěstí přímo do středu volantu s logem Chevroletu.

PRÁSK! ROZBITÍ!

Plastová palubní deska explodovala na tisíc kousků. Ale místo kabelů a drátů se pod ní objevil starý dobrý robustní plech, poctivé analogové přístroje a masivní sportovní volant z Oldsmobilu. Celé stříbrné Lumina APV se začalo trhat ve švech pod tlakem čisté nostalgie a popkulturní síly. Plastové panely na bocích vozu odpadávaly jako staré strupy a pod nimi se s kovovým zábleskem začala do světla prodírat zářivě žlutá metalická barva.

Během jediné vteřiny se z ubohého bzučení motoru stal brutální, asfalt trhající řev osmiválce V8 Rocket V8. Z kapoty prorazil obrovský trojitý kompresor a vsál veškerou okolní digitální statickou elektřinu jako oheň.

„To je ale lepší!“ vykřikl Mike, když se pod ním znovu zrodila jeho milovaná kožená lavice. „Sbohem, rodinné peklo!“

Delta 88 v plné rychlosti narazila přímo do černé zdi Mandela Démona. Zvuk sirény Ecto-1, řev Morčaty na útěku a brutální síla kompresoru vytvořily tak silnou rázovou vlnu, že se celá falešná realita Lockeland Springs roztříštila jako laciné sklo. Entita chaosu vydala poslední výkřik, když pneumatiky Delty projely přímo středem jejího digitálního jádra, a pak vše zmizelo v oslepujícím záblesku světla.

Klik. Ticho.

Vzduch v kabině najednou voněl benzínem, spálenou gumou, levnými cigaretami a Jack Daniel's. Žádná vanilka. Žádné kakao.

Delta 88 tiše vrněla na volnoběh na krajnici známé staré, tmavé silnice uprostřed lesů v Ohiu. Rádio praskalo, ale ta skutečná, poškrábaná tlačítka na palubní desce zářila. Mike seděl za volantem, opět ve své staré, olejem potřísněné kombinéze, a ačkoliv mu v levém uchu stále trochu zvonilo, ten šílený pocit vymytí mozku byl definitivně pryč.

„Sakra,“ povzdechl si Mike a s láskou poplácal volant. „Jsme zpátky. Moje holčička je zpátky. Už nikdy žádný vysavač.“

Lucy vedle něj se unaveně opřela o pravé dveře – ty, v nichž se nacházel tajný mechanismus pro střelcovo sedadlo. Pomalu si zula vysoké podpatky, protáhla špičky a na rtech se jí objevil ten klasický, kousavý, nebezpečně svůdný démonický úsměv.

Podívala se na Mika, sevřela rty a medově sladkým, ale mile sarkastickým hlasem řekla: „Mikeu, můj drahoušku… když už jsi mě úspěšně zachránil od té zástěry a pečení vaflí… nechceš mi za odměnu namasírovat moje božsky bosé nohy?“

Mike ztuhl, natočil k ní své zdravé pravé ucho, s námahou polkl a podíval se na její dlouhé nehty.

„Víš co, Lucy? Ta obří Godzilla z minulé epizody byla lepší. Aspoň jsi mě tam nechtěla psychologicky zotročit. Dotýkám se tvých nohou jen v rukavicích C-4!“

Lucy se jen ďábelsky zasmála. Mike přepnul do D a řekl...

„Moje Delta... Je to přesně tak, jak by řekl zesnulý pan Klika z YouTube kanálu Erbos. Jinými slovy, jeho ikonická fráze: ‚Všechno originální...!‘ Stejně jako moje Delta! Lucy... F v komentářích!“

Škoda 1000 MB modrá obloha! Psst... Lucy!