Delta se v noci řítí po opuštěné okresní silnici rychleji než Sonic the Hedgehog. Řev, bublání přeplňovaného motoru V8. Vozidlo letí nocí jako nespoutaný démon... 

Mike si na plné hlasitosti pouští Disturbed – Shout 2000 z MC kazety.

Lucy: „Co je to za hrůzu?!“

Mike: "Vyrušený!"

Lucy: „Fuj! To se nedá poslouchat!“

Mike: „Musíš mluvit... To je klasika!“

Lucy: „To není klasika. Trpí mě z toho uši! Mimochodem... Co tady dělá tahle dřevěná vařečka?! Vaříš ty?!“

Mike: „Ne! Viděl jsi mě někdy vařit?! Tou dřevěnou vařečkou si škrábu záda!“

Lucy: „Fuj, to je nechutné!“ Lucy protočí panenky a sotva se udrží, aby se nezvracela... Odhodí dřevěnou lžíci jako biologický toxický odpad!

Mike: „Hej... Nevadí ti, že řídím?!“

Málem jsi mi to hodil do řízení, chceš nás snad zabít?!

Lucy: „S touhle rychlostí nás spíš zabiješ! Kam to vlastně tak spěcháme? Slíbila jsi mi po Cainovi pauzu a místo toho mě táhneš do téhle díry v Západní Virginii!“

Mike: (Ztlumí rádio, jeho výraz zvážní.) „Jedeme do Point Pleasant. V roce 1967 se tam do řeky Ohio zřítil obrovský Stříbrný most. Oficiálně? Únava kovu. Neoficiálně? Už týdny předtím místní hlásili obřího okřídleného tvora se zářícíma rudýma očima. Mothmana. Lidé si myslí, že byl předzvěstí katastrofy.“

Lucy: „A myslíš, že je zpátky?“

Mike: „Cainova smrt narušila rovnováhu. Včera večer tam uzavřeli nový dálniční most. Prý kvůli technické závadě, ale můj kontakt u místní policie mi poslal fotku z palubní kamery. Na ocelových lanech viselo něco s rozpětím křídel tři metry a očima jako žhavé uhlíky. Pokud se ten most zřítí, strhne s sebou stovky lidí. A já nenechám vyhrát další monstrum.“

V tu chvíli Mike přepne spínač na palubní desce. Jasný, ostrý paprsek z policejního reflektoru namontovaného na A-sloupku prořízne černou tmu před nimi. Světlo osvětlí koruny stromů podél silnice.

Rádio náhle úplně utichne s výbuchem statické elektřiny. Ručička tachometru se divoce chvěje.

Lucy: (Křičí a ukazuje před sebe.) „Mike! Brzdi!!!“

Přímo v paprsku reflektoru, uprostřed silnice, blikají dvě obrovské zářící rudé oči. Nad asfaltem se tyčí mohutná tmavá silueta s křídly a pak s ohlušujícím skřípěním klesá přímo k čelnímu sklu uhánějícího Oldsmobilu.

Mike dupne oběma nohama do pedálů, pneumatiky vydávají mučivý skřípění a kompresor zavýjí na maximální otáčky...

Mike: „Co to sakra bylo?!“

Lucy: "Můří muž!"

Mike: „Ne, vyšlo to něco takového... Je to pták? Ne, je to letadlo? Ne, je to Batman z Temu!“

Ale kam zmizelo?!“

Lucie: „Pryč.“

Mike: „Páni... Takovou odpověď jsem nečekal... Myslíš, že jsem mentálně postižený?!“

Lucie: „No, upřímně…“

Mike: „Neopovažuj se dokončit tu větu!“

Ať tak či onak... Musíme jet dál do cíle, zbývá nám asi třicet minut jízdy, možná i víc...

Mimochodem... Vážně, Západní Virginie, jako vážně?!

Lucie: „Jasně, proč?!“

„Tak co s tím?“ ptá se Lucy a podezřívavě sleduje, jak kolem nich houstne tma a cesta se začíná nebezpečně vinout podél temné, stojaté vody.

Mike zvážní. Přepne vypínač a reflektor namontovaný na sloupu se otočí přímo k hladině řeky. Paprsek prořízne hustou mlhu a odhalí staré, napůl zřícené molo a napůl ponořenou ceduli s nápisem: Loveland.

„Slyšel jsi někdy o Žabích mužích z Lovelandu?“ ptá se Mike temným hlasem.

Lucy vybuchla smíchy. „Žabí muži? Mikeu, ty ses oficiálně úplně zbláznil. Žáby?“

„Směj se, jak chceš,“ přeruší ji Mike a zpomalí, dokud se bublání osmiválce nezmění v hluboké, hrozivé vrčení. „V roce 1955 a pak znovu v roce 1972 je tu policisté oficiálně nahlásili. Tři tvorové, vysocí čtyři stopy, vrásčitá kůže, žabí hlavy. A víte, co je na tom nejlepší? Jeden z těch policistů vypověděl, že ta věc zvedla nad hlavu podivnou hůlku a z ní začaly střílet jiskry. Skutečná historie, policejní zprávy.“

„Takže budeme lovit žáby s prskavkami,“ směje se Lucy.

„Kainova krev vtekla do podzemních vod,“ říká Mike naprosto vážně a zastavuje Deltu přímo na okraji temného mostu. „Tyhle věci už nejsou jen místní folklór. Něco je zmutovalo. Něco jim dalo moc, která rozhodně nepochází z tohoto světa.“

Najednou se zpod mostu ozývá nechutný, čvachtavý zvuk. Celý mohutný Oldsmobile se třese, jako by do podvozku narazilo něco obrovského a slizkého.

Lucy okamžitě přestane žertovat. Její černé démonické nehty se prodlužují a oči se jí temně blýskají.

Z vody pod mostem se začínají vzmáhat dlouhé prsty s plovacími blánami pokryté zeleným slizem a zachycují se na chromovaném nárazníku Delty...

Proč to tak dobře odpovídá tvému ​​konceptu:

Historická fakta v Ohiu: Lovelandská žába (Lovelandští žabí muži) je jednou z nejbizarnějších, ale historicky nejlépe zdokumentovaných městských legend ve Spojených státech. O ní skutečně informovali dva různí policisté (v letech 1955 a 1972), kteří popsali tvora střílejícího jiskry z hůlky.

Mike poprvé zařadí zpátečku a kompresor zařve, když se Mike snaží setřást ty slizké tvory z kapoty.

„Mikeu...“ říká Lucy ledovým, nebezpečně klidným hlasem, s hypnotickým pohledem upřeným na přední kapotu. „Jestli mi ta tvoje malá žabka poškrábe lak, tak tě osobně zaživa stáhnu z kůže.“

„Neboj se o auto, zlato. Tohle je poctivá michiganská ocel, ne plastová nákupní taška!“ křičí Mike.

Lucy: "Zlatíčko?!"

Mike neodpovídá.

Pravou rukou okamžitě zařadí zpátečku a levým loktem otevře dveře řidiče. Sešlápne botu na plynový pedál, jako by jím chtěl prorazit podlahu. Kompresor nad motorem zaječí jako zraněná bestie z podsvětí a dvoutunová suchozemská jachta se s řevem protáčejících se pneumatik řítí dozadu.

Zpod předního nárazníku se ozývá nechutné, mokré křupnutí, následované skřípěním, které zní jako kříženec rozbitého mixéru a ropuchy. Jeden ze slizkých prstů, utržený na chromu, se ještě chvíli škube, než se rozpadne na černý prach.

Mike prudce brzdí, Delta se nakloní o devadesát stupňů do strany a světlomet na A-sloupku prořízne mlhu nad řekou Loveland.

Ale to, co světlo odhaluje, Lucy už k smíchu nerozesměje.

Uprostřed cesty, jen pár metrů před nimi, stojí tři tvorové. Možná jsou malí, ale jejich těla jsou pokryta vrásčitou, hnijící kůží nasáklou Kainovou černou krví. Největší z nich drží ve své špinavé ruce s plovací blánou zkroucenou dřevěnou hůl a ta začíná pulzovat zelenou září a chrlit kolem sebe nepřirozené, oslepující jiskry.

„Dobře,“ zamumlá Mike a sahá za sedadlo pro svou upilovanou brokovnici. „Tyhle prskavky z levného obchodu s dárky k Dni nechutnají. Lucy, vezmi si ty dvě po stranách. Já si vezmu tu kouzelnickou uprostřed.“

Lucy se jen divoce usměje. Její démonické oči září ve tmě jako dva uhlíky a s ostrým cvaknutím dlouhých černých nehtů se vrhne oknem přímo do noci...

Mike: „Naštěstí Humří lidé neexistují…“

Lucie: „Cože?“

Mike: „South Park.“

Lucy: „Jaký South Park?! Kde to je?“

Mike: „Nedělej si s tím starosti... Já beru ty dva na pravé straně a ty se starej o tu svou.“

Lucy na nic nečeká. S kovovým syčením vytáhne ze zad dva středověké meče. Čepele prořezávají mlhavou noc a třpytí se v paprsku reflektoru. S nadlidskou rychlostí odstrčí kapotu Delty – plech pod její vahou ani nezasténá – a vrhne se k levé straně silnice.

První žabí mutant sotva stihne zvednout svou ruku s plovací blánkou. Lucy se ve vzduchu otočí a její pravý meč protne tvora od ramene k kyčli. Černá, hnijící krev stříká po asfaltu. Ještě než tělo dopadne na zem, Lucy se ladně otočí na patě a vrazí levý meč přímo do slizkého, pulzujícího hrdla druhého bastarda. Monstrum jen chraplavě zasyčí, než se zhroutí do kaluže.

Mezitím Mike na pravé straně vykopne dveře Delty a vyskočí ven. V ruce svírá svůj upravený masivní dvouhlavňový revolver Demon Hunter se dvěma válci vedle sebe. V jeho mužné ruce vypadá zbraň jako kapesní kanón.

„Pojďte si pro vteřinu, vy přerostlí pulci!“ řve Mike.

Největší z mutantů – ten s jiskřící holí – namíří zkroucený kus dřeva přímo na Mika. Z hole vyšlehne prudký proud zelených jisker a s hlasitým prasknutím zasáhne chromované boční zrcátko Oldsmobilu a zcela ho roztaví na strusku.

„Moje zrcadlo, ty parchante?!“ řve Mike, bez sebe vzteky.

Zvedne Lovce démonů a stiskne spoušť. Z obou hlavní současně vyšlehne mohutný plamen. Výbuch z obou válců vytrhne kus nočního ticha. Dvě mohutné, požehnané náboje ráže .50 se zasáhnou přímo do hrudi prvního mutanta vpravo. Síla výstřelu ho doslova odhodí o pět metrů a jeho tělo exploduje v oblak černého slizu a kostí.

Bleskově rychlým pohybem palce Mike otočí dvojitým válcem revolveru. Mechanismus cvakne. Druhý mutant vpravo se na něj pokusí skočit s doširoka otevřenou tlamou plnou ostrých, jehličkovitých zubů.

Mike ani nemrkne. Hlaveň Lovce démonů praští žábě přímo mezi oči.

„Sbohem, Kermite,“ procedí Mike skrz zaťaté zuby.

VÝLOŽNÍK!

Druhý dvojitý výstřel zcela smaže jeho tvář z mapy světa. Bezvládné tělo se zhroutí k zemi jako pytel brambor.

Zůstal jen ten největší s magickou holí. Teď couvá k zábradlí mostu, jeho hůl bliká zeleně jako šílený semafor a vydává vysoký zvuk, z kterého bolí zuby. Lucy k němu pomalu kráčí s meči visícími podél boků. Z čepelí kape černá krev a její oči jsou plné čistého dravického instinktu...

Lucy se připravuje na boj. V tu chvíli uslyší ohlušující zvuk a křivky jejího těla proniknou skrz černou tmu jasnými světly světlometů.

Mike křičí: „Hni se!“

Šlápne plynový pedál až na podlahu a nemilosrdně přejede posledního mutanta s řvením: „To je do mého zrcátka! Hasta la vista, zlato.“

Dveře spolujezdce se otevřou.

Mike k Lucy: „Nastup.“

Lucie: „Nemusela jsi…“

Mike: "Udělal jsem to!"

„Nikdo mé Deltě neublíží! Nikdy!“

Lucy protočí svýma démonickýma černýma očima a říká: „Zase?!“

Mike: „Cože?! Důležité je, že Žabí lidé neexistují...“

Lucie: „Jen díky tobě!“

Mike: „Tss... Zaprvé, jak jsem měl vědět, že mám v Deltě stále ostatky Kaina, a pak... Tohle místo mě nenávidí!“

Lucy: „Jsi katastrofa!“

Mike: „Jen závidíš tomu Lovci démonů!“

Lucy: „Myslíš ten revolver, ten prototyp, co jsi ukradl Browningovi?!“

Mike: „Už to nepotřeboval!“

Lucie: „Je to pravda!“

Mike: "Cože?!"

Lucie: „Že vy Češi kradete, co se dá! A taky, že jste alkoholici.“

"Co říkáš, Petr Filípek?!"

Mike: „Hele, já jsem Mike, ten cool kluk! Nepište do toho moje oficiální jméno!“

Mike: „Co máš proti lidem v České republice?!“

Já nekradu!"

Lucy: „Takže Browningova zbraň... tvoje loupež v čase v Tennessee v roce 1820... Mám pokračovat?!“

Mike: "Kousni si vlastní zadek!"

„Mimochodem, zpět k předchozímu tématu... Takže podle tebe vlkodlaci neexistují?!“

Lucie: „Ne!“

Mike: „Upíři?“

Lucie: „Ne!“

Mike: „Bigfoot?“

Lucie: „Ne!“

Mike: „A co Santa Claus?“

Lucie: "Ne!!!"

Mike: "Proboha!!!"

"Aspoň je Velké jablko v bezpečí!"

Lucy: „Co myslíš tím NY?“

Mike: „No... Chrání ho Spider-Man, Želvy Ninja a Krotitelé duchů...“

Lucie: „To snad nemyslíš vážně...!“

Mike: „Ehm... Každý má svého idola...“

Lucie protočí panenky a říká: „Někdy je lepší mlčet, než mluvit! Ať tak či onak... Petr...“

Mike: "Jsem Mike!!!"

„Dobře: Mikeu, tady máš dárek k narozeninám…“

Lucy vytáhne obrovskou tašku a podá ji Mikovi.

Mike: „Ale teď je srpen a já měl narozeniny v červnu. Cože?!“

Lucie: „Aspoň jsem si vzpomněla…“

Mike: „No... Na myšlence záleží...“

Tak proto jsi chtěl zastavit na benzínové pumpě..."

Lucy: „Jo, vyzvedla jsem si tam balíček.“

Mike: „A já si myslel, že jsi vykradl benzínku.“

Lucy: „Promiňte... Já nejsem vy!!!“

Mike, naštvaně: „Tss...“

Tak co tu máme... Granáty C-4, munice... Jééé... Tohle je ten nejhezčí dárek vůbec!!! Musím potlačit slzu radosti...

Mimochodem... Ten tvůj broučí muž..."

Lucy: "Můří muž!"

Mike: „Dobře, Mothman. Pokud vím, vždycky se objeví, když se chystají nějaké katastrofy, co?!“

Lucy: „A jediná přírodní katastrofa, kterou znám, jsi ty, Mikeu! Takže ty jsi návnada!“

Mike: „Kde je moje píšťalka proti znásilnění?! To je nechutné! Vždycky vím, co dělám!!!“

Lucie: „Přesně tak…“

Mike: „Cože?! Kdo ztratil kontakt a kvůli komu jsem přišel o boční zrcátko na své klasice?!“

Kvůli tobě, Lucie!"

Mike: „Hmm... Zahraji ti písničku. Je přesně o tobě!“

Lucy: „Teď to chci slyšet...! Hlavně, že to není zase nějaký nu metal, nebo jak se tomu říká...“

Mike: „Věř mi, vím, co dělám...!“

Lucie: „Sakra…“

Mike zasune MC kazetu do autorádia a z reproduktorů se spustí přehrávání skladby Kardinal Offishall feat. Akon – Dangerous.

Z autorádia se ozývá Akonův refrén „Holka, jsi nebezpečná...“, zatímco mohutný Oldsmobile Delta 88, nyní bez jednoho bočního zrcátka, se prořezává zatáčkami temného Ohia jako uhánějící tank. Lucy rozzlobeně sleduje tmu řítící se za oknem, zatímco Mike spokojeně poklepává prsty do rytmu volantu s taškou plnou čerstvě získaných granátů C-4, která leží vedle něj.

„Víš, Petře... chci říct, Mikeu,“ Lucy konečně prolomí ticho a s vážným výrazem se k němu otočí, „jestli mám pravdu a ten hmyzí předzvěst zkázy (Mothman) tě opravdu pronásleduje jako největší chodící katastrofa, tak se blížíme k epicentru.“

„Co tím myslíš?“ Mike Akona ztiší, ale ruku z plynu nesundá.

"Podívej se na oblohu."

Mike se dívá nahoru čelním sklem. Hustá mlha nad silnicí začíná měnit se na podivný odstín červené. Obloha nad nedalekým Point Pleasant, který leží hned za hranicí státu, nevypadá jako normální noční obloha. Má barvu čerstvé, odkysličené krve. V dálce se začíná rýsovat silueta mohutného dálničního mostu tyčícího se nad řekou Ohio.

A pak to rádio udělá znovu.

Nebezpečný ztichne.

Z reproduktorů se ozývá jen hluboké kovové skřípění, z něhož se oběma ježí chlupy na zátylku. Zvuk připomíná ohýbání tun oceli, smíchané s šíleným, zběsilým máváním obrovských křídel.

„Ale sakra...“ zamumlá Mike a okamžitě přepne spínač svého záchranného světlometu namontovaného na A-sloupku.

Ostrý paprsek světla prořezává krvavě rudou mlhu a míří přímo na nejvyšší ocelový pylon mostu.

Tam, vysoko nad řekou, sedí gigantická černá humanoidní postava. Křídla má složená kolem těla jako křídla obrovského netopýra, ale nejhorší na tom jsou jeho oči. Dvě mohutné, zářící červené koule odrážející světlo Mikeova reflektoru s takovou intenzitou, že osvětlují celou mostní konstrukci.

Mothman. Skutečný. Živý. A obrovský.

„Vidíš ho?!“ vyhrkne Lucy a její démonické nehty s cvaknutím vyskočí. „Ten most to neudrží! Ta entita ho chce pohřbít spolu s lidmi, kteří tam uvízli v zácpě!“

Na mostě je jasně viditelná řada červených brzdových světel aut uvízlých kvůli policejním zátarasám. Mostní lana se začínají podivně vibrovat.

„Říkal jsem ti, že existuje!“ křičí Mike. Jeho pohled klesne k dárkové tašce od Lucy a po tváři se mu rozlije ten typický bláznivý úsměv. „Hej, Lucy... Doufám, že ty tvé granáty C-4 mají pořádný detonátor. Protože tomuhle obrovskému můrovci ukážeme, jak vypadá opravdová česká značka na Americe!“

Mike okamžitě podřadí, kompresor Delty 88 zařve v brutálních otáčkách a auto se vyřítí přímo k mostu, kde Mothman roztahuje svá obrovská křídla k útoku...

Lucy: „Co budeš dělat, Miku?!“

Mike: „Nedovolím, aby moje dítě bylo pohřbeno na tomhle mostě!“

Lucy: "Jaké dítě?!"

Mike: „Neviděl jsi někdy seriál Supernatural? Myslím, že tu Impala SS sedan z roku 1967…“

„Ať tak či onak... Tohle vypadá jako scéna z Jeepers Creepers! Trish!“

Lucy: „Kdo je Trish?!“

Mike: „Ty, Lucy. Hned teď!“

Lucy: "Zastřel to s Lovcem démonů!!!"

Mike: "Ne!"

Lucie: "Proč ne?"

Mike: „Za prvé, zmenšit se dá cokoli, takže toho hmyzího muže bys mohl rozmačkat jako mouchu, ale scenáristé nám nedali dostatečný rozpočet...“

Lucie: "Cože???"

Mike: „Dělám Deadpoola. Bořím čtvrtou zeď. X-Force...!“

Lucy: „Cože?! Přestaň pít!“

Mike: „Tss... Kromě toho, Lovec démonů je zbraň na blízko, ne na dlouhou vzdálenost. Pokud ovšem nedokážeš svou démonickou pedikúru vystřelit vzduchem jako šípy z kuše...“

Lucy: „Nemám Hawkeyeovy schopnosti!“

Mike: „Páni... A já si myslel, že můj život je k ničemu a nic nemá smysl! Ale jak se zdá... Díky mně jsi začal sledovat MCU!“

Lucy: „Drž hubu, ty laciná papouško Spider-Mana!“

Mike: „Nevím, jestli to mám brát jako sarkasmus, nebo urážku... Ať tak či onak... Mothman útočí na Deltu!“

Lucy: „Tak tedy, Miku, vytáhni svou domácí harpunu!“

Mike: „Lucy, zapomněla jsi?! To explodovalo spolu s celým Coyote X 3000. (Publiku se můj hybrid nelíbil, takže musel zmizet. Není nic horšího, než když algoritmus spadne. Jednoho dne jsi na vrcholu a pak bum, jsi na nule.) Neříkej mi, že máš nemoc starců?? Nebo, neříkej mi, že máš Alzheimerovu chorobu?“

Lucy: „Přestaň předstírat, že jsi Deadpool, a co?! Vždyť nejsem stará!!!“

Mike: „Říká někdo, kdo se narodil v roce 1810…“

„Sakra! Ten parchant útočí na mou Deltu z boku! Lucy, Mothman ve tři hodiny!“

Lucie: "Cože?!"

Mike: „Sakra! Nikdy jsi nenosil analogové hodinky?!“

S ohlušujícím řevem Mothman složí svá obrovská křídla k tělu a vymrští se jako černé torpédo z pravé strany přímo ke dveřím Oldsmobilu na straně spolujezdce. Jeho zářící rudé oči prosvítají tmou jako dva semafory.

Lucy: „Jé! Tři hodiny! Teď už to chápu, chytráku!“

Mike: „Trochu pozdě, Trish! Vydrž!“

Mike trhne volantem doleva, pneumatiky se ozývají mučeným zaječením a Delta 88 se v divokém smyku zhoupne do strany. V plné rychlosti Mothman mine zadní blatník jen o pár centimetrů. Jeho drápy škrábou po laku a zvuk, jak trhají poctivou americkou ocel, je pro uši drsnější než Disturbed na plný výkon.

Mike: „Moje zlato! Moje boční lišty! A než zapomenu, pro všechny lidi, co se na mě doma dívají – pozdrav pro Sama Raimiho, tvé auto právě dostalo pořádný servis!“

Lucy: (Vykopne dveře u spolujezdce a napůl se vykloní z uhánějícího auta s meči v pohotovosti.) „Mikeu, srovnaj to! Nasvíť tím reflektorem přímo na něj ze sloupu – musíme mu oslepit ty jeho zářící červené lucerny!“

Mike bleskově uchopil levou rukou rukojeť policejního reflektoru namontovaného na sloupku A a švihl s ním doprava. Ostrý, koncentrovaný paprsek halogenového reflektoru zasáhl Mothmana přímo do obličeje.

Tvor vydá nelidský, vysoký výkřik. Paprsek reflektoru v kombinaci s Mothmanovou vlastní nadpřirozenou září vytvoří krátký zkrat – Mothman na zlomek vteřiny ztratí orientaci a začne divoce mávat křídly těsně nad asfaltem...

Mike: „Lucy! Hned! Ta dárková taška z benzínové pumpy! Hoď mu největší balení C-4, co máš, ať si v srpnu užije pořádné narozeniny!“

S ďábelským úšklebkem Lucy sáhne do zad, vytáhne blok plastické trhaviny s již aktivovanou rozbuškou a s přesností elitního nadhazovače ji vrhne otevřeným oknem. Výbušnina se přilepí přímo na Mothmanovo chlupaté, kožovité křídlo.

Mike: „Akon sice zpíval Dangerous, ale já říkám: Kousni si do vlastního zadku!“

Mike zařadí dvojku, kompresor naposledy zavyje a Delta se prudce rozjede vpřed, zatímco Mike palcem mačká dálkový rozbušku – tu, kterou si schovával vedle té dřevěné lžíce, kterou si škrábe záda...

Mike: „Ha! I když ty nějak nevíš, jak zmenšit věci... Teď už jen musíme zmáčknout rozbušku. Jedna... dva... tři... A bum! Mothman je historie! Shořel na popel, jen odraz ve zpětném zrcátku. Na tomhle místě jsem pro tebe zemřel, Lucy. Takže Umučení Krista je na prvním místě, Terminátor 2 je na druhém, protože se obětoval, a pak já! Jen jsem nedal palec nahoru...“

Lucie: „Nejdřív přemýšlej, pak mluv! Já jsem se kvůli tobě taky obětovala! Zapomněla jsi?!“

Mike: „Ne, ale takhle to znělo líp!“

„Ach, sakra…“

Lucy: "Cože?!"

Mike: „Zaprvé, zase jsi poškodil Deltu, a zadruhé... kompresor běží na plný plyn! Překročili jsme rychlostní limit a máme za sebou policii.“

Lucie: „Co budeš dělat?“

Mike: „Zastavím.“

Lucy: „Úplně ses zbláznila! Co jim jako řekneš?! Že nás pronásledoval Mothman?!“

Mike si nasadí sluneční brýle a říká: „Věř mi, vím, co dělám...!“

Mike zastaví, nechá policistu dojít k Deltě a zeptá se: „V čem je problém, pane strážníku?“

Policista: „Překročil jste rychlostní limit, takže budu potřebovat váš řidičský průkaz a doklady totožnosti ženy na sedadle spolujezdce.“

Mike: „Neukážu vám řidičský průkaz. Zdá se, že máte něco proti upravenému americkému klasickému autu. Proč si myslíte, že tohle auto překročilo povolenou rychlost?! Psst... Neodpovídejte! Tady je můj průkaz totožnosti FBI. Michal F. Word. Mimochodem... To 'F' neznamená 'Fuck Word'; znamená Franklin. A ona je korunní svědkyně, Jane Doe. Takže buď nás necháte pokračovat v cestě, nebo pokud ne... promluvím si s vaším nadřízeným! Tohle je federální záležitost!“

Policista: „Strašně se omlouvám!“ Vrátí mi průkaz FBI a vrátí se ke svému hlídkovému vozu.

Lucy: „Vážně, zase předstíráš, že jsi agentka FBI?!“

Mike: „Samozřejmě. Aspoň teď máme klid a pohodu. Klid. A teď si konečně můžu zahrát MGK feat. Fred Durst – Fix UR FACE.“